Přejít na obsah
Vyberte jazyk a měnu: CSKč
Úhoř mořský natažený na dně porostlém řasami, hlavou doprava: hladká modrošedá kůže bez šupin, velké oko se stříbrným lemem, kuželovitá hlava, jejíž horní čelist přečnívá dolní, několik drobných bílých teček podél boku.

Úhoř mořský

Conger conger

Zvíře

Úhoř mořský je tmavě šedý úhoř vraků a skal, dorůstá až 3 metrů a 110 kilogramů a je nejtěžším úhořem na světě. Den tráví v díře s hlavou venku, v noci loví a celý rok ho najdete na vraku Liban, na vraku Rubis a ve stěně ostrůvku La Gabinière.

Úhoř mořský: kde se potápět?

Jak poznat úhoře mořského?

Úhoř mořský, vědecky Conger conger, je úhořovitá ryba z čeledi kongerovitých a nejtěžší úhoř na světě. Tělo je velmi protáhlé, bez šupin, na hřbetě modrošedé až černavé, na břiše bílé, a podél boku se táhne řada drobných bílých teček. Hlava je téměř kuželovitá, trochu zploštělá, a horní čelist přečnívá dolní. Kuželovité zuby jsou na čelistech seřazené v řadách. Má dobře vyvinuté prsní ploutve, chybí mu břišní ploutve a dlouhá hřbetní a řitní ploutev se vzadu spojují bez samostatné ocasní ploutve. Dospělí samci měří nejčastěji 1 metr, samice 1,50 metru; největší jedinci dosahují 3 metrů a 110 kilogramů. Od murény ho odlišíte podle kuželovité hlavy, prsních ploutví a jednolitého zbarvení.

Úhoř mořský na fotografiích

Úhoř mořský vztyčený ve skalní puklině pokryté červenými řasami a houbami, hlavou nahoru: hladká šedohnědá kůže bez šupin, velké oko s měděným lemem, silný horní pysk, dlouhá šedá prsní ploutev a řada drobných bílých teček podél boku.
Ve skalní díře pokryté červenými řasami dvě hlavy vedle sebe: vlevo tmavě hnědá muréna s otevřenou tlamou a malým okem s oranžovým lemem, vpravo hnědý úhoř mořský s velkým kulatým okem a dlouhým kuželovitým čenichem.
Ve vraku vyčnívá z díry vpravo velká šedá hlava úhoře mořského, zepředu, se silnými pysky a zavřenou tlamou. Před ním chodí po sedimentu několik hnědě pruhovaných krevet a ve stínu sedí krab.

Jak úhoř mořský žije?

Žije od Norska a Islandu po Senegal, v Severním moři, ve Středomoří a v Černém moři, na skalnatém a písčitém dně kontinentálního šelfu, od přílivové zóny do 500 metrů i hlouběji. Mladí jedinci zůstávají u pobřeží, dospělí odcházejí do hlubších vod. Přes den se drží v díře ve skále nebo ve vraku, s hlavou u vchodu. V noci vyráží na lov jako žravý predátor ryb, hlavonožců a korýšů, který nepohrdne ani mrtvými rybami. Jeho rozmnožování je jedinečné: mezi 5. a 15. rokem, když samec dosáhne zhruba 1,20 metru a samice 2 metrů, se jeho tělo promění a vydá se na tření mezi Azory a Gibraltar, do hloubky 3 000 až 4 000 metrů. Samice tam naklade 3 až 8 milionů jiker a obě pohlaví po tření hynou. Larvy pak stoupají k pobřežním vodám, kde vyrůstají.

Kde a kdy úhoře mořského uvidíte?

Nejlepší místa má ve vracích Středomoří a je tam celý rok. Na vraku Liban u Marseille obývá zákoutí strojovny a kotlů, na vraku Rubis u Cavalaire ho najdete v otvorech velitelské věže a trupu. U ostrůvku La Gabinière v národním parku Port-Cros sdílí díry ve stěně s murénami středomořskými. Na Azorech, u ostrůvků Madalena nedaleko ostrova Pico, se skrývá v puklinách vulkanického tufu ve společnosti černých a hnědých murén. Hledejte ho se svítilnou: šedá hlava u vchodu do díry, kulaté oko a tělo, které tušíte ve stínu.

Je úhoř mořský nebezpečný?

Úhoř mořský potápěče nenapadá: nehody jsou mimořádně vzácné a přicházejí jako odpověď na vyrušení, ruku v jeho díře, zraněné nebo krmené zvíře. Má ale silné čelisti, kousnutí jde hluboko a rybáři, kteří ho sundávají z háčku, někdy přijdou o prst. Velký jedinec v těsném prostoru chodby vraku si také žádá odstup. IUCN druh řadí mezi málo dotčené. Ve Francii je minimální lovná délka stanovena na 60 centimetrů.

Naše rada

Hledejte ho se svítilnou v otvorech vraků, s hlavou venku, a držte se na délku paže: kvůli vám nevyleze. Žádné ruce v dírách, žádné krmení: kousnutí jsou vzácná, přicházejí jako odpověď na provokaci a jdou hluboko. Velkého jedince pozorujte zepředu a v chodbě vraku se netlačte.

Autoři fotografií

Fotografie pod svobodnou licencí, s uvedením autora; odkaz vede na zdroj.