Útes Tubbataha

Co je útes Tubbataha, dva atoly uprostřed Suluského moře?

Jméno Tubbataha pochází ze slov tubba a taha v jazyce sama-bajau, dlouhý útes obnažený při odlivu; rybáři z obce Cagayancillo, ke které útes patří a která leží 130 kilometrů na severovýchod, mu říkají Gusong. Park spojuje dva skutečné atoly, Severní a Jižní, vzdálené od sebe zhruba patnáct kilometrů, a ostrůvek Jessie Beazley, o 20 kilometrů dál na sever, které leží na hřbetu Cagayan Ridge, vyhaslém sopečném oblouku z miocénu: kolem ostrovů, které se postupně ponořily, vyrostly lemové útesy, podle schématu, které popsal Darwin, a změny hladiny moře vytvarovaly svahy do stupňů. Kolem je otevřené moře hluboké v průměru 750 metrů. Na každém atolu leží korálový ostrůvek bez sladké vody, a proto neobydlený; stěna Jižního atolu se táhne v délce 12 kilometrů. Strážní stanice, postavená v roce 2000 na jihovýchodním ostrůvku Severního atolu, je jedinou stavbou v parku: deset až dvanáct mužů z námořnictva, pobřežní stráže, z obce Cagayancillo a ze správy parku se tu střídá každé dva měsíce.

Jak se útes Tubbataha dostal od dynamitu ke světovému dědictví?

V 80. letech se na útesech lovilo dynamitem a kyanidem. Dne 11. srpna 1988 z nich proklamace 306 prezidentky Corazon Aquino udělala první národní mořský park Filipín, o rozloze 332 kilometrů čtverečních. UNESCO ho zapsalo na seznam světového dědictví v prosinci 1993, Ramsarská úmluva v roce 1999; 23. srpna 2006 proklamace 1126 rozšířila park na 970 kilometrů čtverečních o útes Jessie Beazley a překlasifikovala ho na přírodní park, což UNESCO uznalo v roce 2009. Útes je od roku 2015 parkem dědictví ASEAN, od 25. července 2017 zvlášť citlivou mořskou oblastí IMO a najdete ho na rubu bankovky 1 000 pesos ze série 2010. Angelique Songco, které všichni říkají Mama Ranger, vede park od roku 2001; strážci ještě v letech 2012, 2015, 2017, 2021 a 2023 zadrželi nelegální rybáře.

Lodě napáchaly víc škod než rybáři. Loď Rainbow Warrior organizace Greenpeace najela na útes 31. října 2005 a poškodila zhruba sto metrů čtverečních korálů. Dne 17. ledna 2013 uvízla na Jižním atolu americká minolovka USS Guardian; musela být rozřezána na místě, poslední část odvezli 30. března a zničeno bylo 2 345 metrů čtverečních útesu: Spojené státy zaplatily 20. ledna 2015 odškodné 87 milionů pesos. V roce 2020 zasáhlo vybělení až 20 % tvrdých korálů a na ostrůvky vyplavuje moře plasty z Malajsie, Indonésie a Vietnamu.

Co uvidíte během týdne ponorů, lokalitu po lokalitě?

Typický ponor začíná driftem podél stěny s gorgoniemi a měkkými korály, se žraloky šedými, kranasy a tuňáky v modré vodě, pak stoupá k tvrdým korálům, rybkám anthias, klipkám praporčitým a ostencům a končí zastávkou na plošině, mezi velkými korálovými bloky, hejny kranasů a barakud, žraloky bělocípými a želvami. Na Severním atolu je Amos Rock stěnou s velkými gorgoniemi, chňapaly, kanici, pyskouny obrovskými a žraloky; Washing Machine rychlým driftem v prudkých a proměnlivých proudech; Shark Airport plošinou, kde žraloci odpočívají u čisticí stanice; Seafan Alley stěnou gorgonií a jejich koníčků pygmejských; Malayan Wreck vrakem ve 2 až 4 metrech vody, bohatým na makro, před stěnou do 60 metrů, kde proplouvají manty. Na Jižním atolu řadí Black Rock hejna terčovců a sasanky, Delsan Wreck se potápí kvůli stěně, protože samotný vrak leží příliš mělko, a na Staghorn Point připlouvají kranasi, barakudy a některé dny žraloci obrovští. Jessie Beazley, široký 1,5 kilometru, se zvládne za dva ponory, s kladivouny a útesovými žraloky. Noční ponory nejsou: zakazují je stěny a proud.